4. VÝCVIKOVÉ TECHNIKY PRO ROZVOJ

INTERKULTURNÍCH KOMPETENCÍ

4.1 Výcvikové techniky

Moje jméno

Cíl: představit se méně formální a snad i hlubší a běžně nereflektovanou

formou, stimulovat komunikaci, hledat nové podobnosti mezi účastníky,

stimulovat vazby sociální sítě a prohlubovat důvěru.

Klíčová kompetence: kognitivní kompetence ­ vytvoření si reálného

pohledu na sebe sama ­ zdravé vnitřní já (sebepojetí); behaviorální kompe–

tence ­ umění interkulturní komunikace (schopnost komunikovat bez ko–

munikačních šumů a nedorozumění).

Cílová skupina: skupinově, 6–20 (pokud není sudý počet účastníků, je

výhodné, aby se do hry zapojil i trenér nebo jeho asistent), interkulturní

skupina.

Čas: 20–40 minut (i déle) podle naladění a počtu účastníků.

Pomůcky: žádné nejsou nutné, event. tužka a papír na poznámky.

Postup: Účastníci se rozdělí do dvojic (v ideálním případě se ve dvoji–

ci znají co nejméně) např. podle toho, kdo ze skupiny mě zajímá, o kom

bych se chtěl něco více dozvědět. Trenér může také podrobněji zmínit tato

pravidla ve své domácí kultuře a nabídnout v úvodu celé situace svoje jmé–

no jako model.

Jednotlivé členy dvojice pak vyzve, aby se navzájem představili ­ tj. řek–

li si svá křestní jména. Úkolem je vysvětlit partnerovi svoje jméno a jeho

význam (případně podobu jména, kterou mám rád), zmínit, nakolik je v mé

kultuře tradicí, zda znám jeho kořeny a rodinnou historii ­ např. kdo o jmé–

nu rozhodoval a proč. Případně můžeme dodat, jestli jsme si někdy přáli

jiné jméno a jaké. Poté si oba partneři vymění role.

159